Nikdy jsem nechtěla:
Ad 1. Pracovala jsem skoro 10 let v kosmetice – malovátka, barvičky, prostě šminky. A tak při těhotenství jsem automaticky předpokládala, že budu mít holčičku, jinak to přece nejde! I na táborech, kam jsem léta jezdila jako vedoucí, jsem si vždycky přála holčičí oddíl. Díky Lukimu se mi ale podařilo odhalit a zamilovat si i svět malých mužů a při druhém těhotenství už jsem si přála kluka.
Ad 2. Život v bytě ve městě mi vyhovoval, byl pohodlný a nenáročný. Až časem jsem objevila, že znát sousedy, místního policajta a chodit krmit kačeny k obecňáku může taky být super. Že je príma, když děti můžou běhat bosky po trávě, pozorovat mravence a samy objevovat přírodu. Ale oficiálně jsme ještě město, takže mám teď vlastně oboje.
Ad 3. Když se kamarádky vracely po mateřské do práce a přemýšlely, v čem začít podnikat, aby měly větší časovou flexibilitu, tak jsem všechny přemlouvala, že bude nejlepší vrátit se do „normální“ práce. Vypadnout po „domácím vězení“ ven, moci se hezky obléknout, v klidu si dojít s kolegy na oběd a mít jistotu pravidelné výplaty.
Ale pak přišla řada na můj návrat. Předpokládala jsem, že se vrátím a nějak se to zvládne. A přemýšlela, jak to udělat, abych po návratu z práce stihla obstarat domácnost, připravit večeři a ještě se věnovat dětem. Nechci je jen posadit před „bednu“ nebo jim strčit do ruky tablet, ale asi nebudu mít energii na to, abych jim pořád vymýšlela aktivity. A vozit je každý den po kroužkách není řešení.
Chtělo by to nějakou hru, která by je bavila a mohli si jí hrát i doma a sami. Něco jako třeba na táboře, kdy je připravený příběh (divoký západ, piráti,...) a všechny hry se odehrávají na pozadí tohoto příběhu.
Jo, to je ono. To by mohlo zajímat i ostatní rodiče pro jejich děti. Do příběhu se dají zakomponovat hry, pokusy, tábornické dovednosti, šifry, podpořit motorické schopnosti a vpašovat tam i nějaké užitečné informace.
A tak jsem byla ráda, že pracovní nabídka byla z těch, co se dají odmítnout. Připravila jsem si podnikatelský plán a hned od ledna začala tahat z knihovny kila knížek o hrách, studovat je a vypisovat si poznámky.
Jako první téma jsem si vybrala cestu kolem světa a na procestování známých i méně známých zemích je postaven dobrodružný příběh a hry, úkoly a aktivity s ním spojené.
Ano, nemám jistotu každoměsíčního platu, neopustila jsem „domácí vězení“, na obědy nechodím s kolegy, ale jím dětem (jenom svým!) jejich svačiny, když zbydou, a moje oblékání spočívá v tom, že si pro cestu do školy a školky natáhnu džíny, občas i bez díry.
Ale stejně mi to stojí za to, protože věřím, že tenhle svět má ještě šanci a já k tomu chci také přispět. Vždyť dětství je pro život člověka klíčovou etapou. Tady se vytváří základní návyky, sociální dovednosti, láska k přírodě, smysl pro spravedlnost a kamarádství. Doufám a věřím tomu, že můžu pomocí celoroční hry s příběhem i dalších her uvedených na webu přispět k poslání mého projektu:
Lepší dětství – lepší lidé – lepší svět
