To, že přemíra technologií škodí, si určitě uvědomujete – proto jste také tady :-)

Potvrzuje to i hromada výzkumů. Názory, že děti musí jít s dobou jsou určitě pravda, ale je třeba co nejdéle mít jejich zdravý vývoj pod kontrolou. Vždyť vy jako rodiče jste ti, komu na jejich zdraví – mentálním a fyzickém záleží. Výrobcům her, vývojářům appek a všem dalším jde jen o vybudování spotřebitelské závislosti a vlastní zisky.

Málem vždy vyletím z kůže, když vidím batolata v kočárku, jak mají v ruce vražený mobil, aby byl klid. Nedávno jsem u nás potkala asi ročního caparta, který seděl tátovi na ramenou a místo, aby se rozhlížel a objevoval světz výšky, tak zaujatě koukal do mobilu.

Švagrová si nedávno stěžovala, že u nich ve škole pouštějí děti samotné domů až od čtvrté třídy a nejdříve po čtvrté hodině. Pokud si je chce rodič vyzvednout dříve, je to možné, ale jinak zůstávají ve družině. Přijde mi to velmi rozumné. Nejde o to, že by děti nezvládly dojít domů (zrovna naše holky to mají opravdu blízko), pointa je, aby čas po vyučování trávily v reálném světě, ne tom virtuálním, ale kreslením, vyráběním nebo povídáním či hraním s kamarády.

A tak bych se hodně přimlouvala za to, že i pokud dítě zvládne samostatný přechod domů, ať je v družině třeba alespoň chvíli. Některé paní družinářky jsou úžasné a děti krásně zabaví, ale i pokud je to jen o dohledu, aby se děti nezabily, má to smysl. Když se děti nudí a nemohou sáhnout po instantní zábavě, kterou jim mobil nabízí, vymyslí si jinou činnost – vytáhnou nějakou deskovku, začnou si malovat nebo jinak tvořit (snad všude už jsou k dispozici kapla dřívka), hrají si s ostatními dětmi, a nebo i jen chvilku sedí a nechají hlavu toulat v oblacích – to vše jim dá mnohem více, než sjíždění obsahu na mobilu a i na to mají bohužel času doma více, než je zdrávo.

Vítám stále častější návrhy, aby děti mobily měly schované i o přestávkách. Vznikne tak více času pro komunikaci mezi dětmi, což je i dokázáno tam, kde k tomuto kroku sáhli a popisují, že „Žáci jsou podle pedagogů klidnější, soustředěnější a konečně se opět baví o přestávkách mezi sebou“. 

Nějakou formu omezení mobilů už řeší na národní úrovni i v Itálii, Francii, Švédsku, Finsku, Anglii i Irsku, tak snad k tomu dospějeme i u nás.

Mám za sebou hromadu táborů klasických i příměstských a děti se nemění v tom, že si chtějí hrát, jen je do té hry musíme přizvat a ukázat jim, jak na to. Často se stává, že na táborech jsou děti z donucení, kdy je rodiče skoro odtáhli od technologií. Zpruzené bývají většinou jen první dopoledne, ale i ti největší počítačoví „pařmeni“ se po chvilce trucování zapojí do hraní a je jim líto, když tábor končí.

V hrách si děti nejen protáhnou končetiny, při některých si procvičí i jemnou motoriku, při jiných aktivitách zas kreativitu, ale zároveň i komunikují „naživo s ostatními dětmi a přijímají různé role v rámci skupiny, což je také velmi potřebné. I tuto dovednost je fajn si osvojovat právě v neformálním prostředí při hraní, nejen v rámci školních úkolů, protože tam se více ujímají vedoucí role nejchytřejší děti.

To, že dětem připravíme hru, a tak jim ukážeme, jak fajn strávený čas může být třeba s bojovkou nebo hledačkou pokladů, se nám vrátí nejen dobrým pocitem, ale i třeba tím, že příště nějakou hru ony vymyslí pro nás nebo mladší sourozence. Potvrzeno praxí! :-)

Ano, vím, že i rodiče chtějí mít někdy klid a dítě hrající si na mobilu je úžasně hodné – nehlučí a nic neničí. Ale když se oklepete z nejhoršího, zkuste si s dětmi povídat, tvořit nebo si hrát. Uvidíte, že takto strávený čas si užijete a budete i vy mít mnohem lepší pocit. Právě společně strávený čas je to, na čem se dá stavět v pubertě.  

Mladší děti je snadné zabavit. Se školáky je to už o něco těžší, a tak jsem před osmi lety začala připravovat hry právě pro pracující rodiče a jejich školní děti. Aby v rámci pracovní hektiky se rodiče ještě nemuseli zabývat přípravou her, ale stačilo vytisknout podklady a s dětmi si hrát. Vybírat můžete z různých bojovek (nočních, gamebookových nebo na výlety), hledaček pokladů, narozeninových oslav nebo vícedenních her, které vás i děti krásně přenesou do různorodých prostředí (agentů, skřítků, do vesmíru, Egypta, mezi Kelty či přírodní národy a další). Nově je k dispozici celoroční hra Cesta kolem světa, kdy vždy jedna z minimálně tří až čtyřech aktivit je pojatá jako společná, kdybyste třeba neměli nápady, jak si s dětmi společně hrát nebo se vám nechtělo nic vymýšlet.

Tak pojďme si s dětmi společný čas co nejvíce užít. Strašně rychle rostou, tak ať máme my i ony co nejkrásnější vzpomínky. Protože co zasejeme, to taky sklidíme.

A pokud vám všechny ty řeči o důležitosti hraní s dětmi připadají jen jako moje „dojmologie“, přikládám pár rozhovorů s odborníky. Další zajímavé najdete na stránkách v sekci O projektu

Varující je třeba rozhovor Lucie Výborné s Martinem Stránským, odborníkem na lidským mozek, který jednoznačně tvrdí, že IQ dětí se snižuje a mohou za to sociální sítě.

Článek Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí vyšel na iDnes byl velmi podrobný. Doporučuji k přečtení. Možná ho můžete dát přečíst i svým dětem, pokud už jsou starší a zákazy s nimi nic nepořídíte.

Určitě si přečtěte znaky, kdy už se jedná o závislost. Ale i pokud ještě vaše dítě do této kategorie nespadá, snažte se jejich čas strávený na mobilech omezit. To však platí i pro nás dospělé, kdy říkat dětem, že by měly používání mobilu více kontrolovat, když sami na něm scrolujeme celou společnou večeři, nebude mít valný efekt.

Tak zkusme si s dětmi co nejvíce hrát, povídat a číst jim. Najdete tu hromadu inspirace na hraní, ale i na společné čtení nebo výlety v sekci “aktivity s dětmi”. Tak, jako se staráte o jejich zdravý růst tím, že omezujete sladkosti a nabízíte ovoce a jiné zdravé alternativy, nevzdávejte boj s technologiemi a ukazujte jim I jiné způsoby trávení volného času a buďte s nimi. Ony vás potřebují, I když to ne vždy dávají najevo.

Jana

‍