Zavítali jsme sem po třech letech a na konci dne si zas říkáme, že by chtělo chodit sem častěji.

Pro návštěvu jsme vybrali slunečný zářijový týden a doufali, že tu nebude tolik lidí, jako prý bývá o prázdninách. Plná parkoviště však moc naděje nedávala, ale díky rozlehlosti parku se množství lidí celkem na atrakcích rozprostřelo, a tak významnější fronta byla jen u obřích houpaček a u stánků s občerstvením okolo poledne.

Poučeni z minula jsme si vyzvedli cedulky pro děti na ruku, aby měly na sobě náš kontakt, kdyby bylo třeba.

Houpačky jsou blízko vchodu, a tak jsme jimi opět zahájili naši návštěvu. Tentokrát se ale zhouply jen děti a my jsme nezdržovali. I když těsně před koncem zavírací doby, když už fronty opadly, jsme se zhoupli i my.

Kluci nadšeně vyrazili do podzemních chodeb a já za nimi. V jedné úzké chodbičce se od nás Láďa odpojil, protože s jeho výškou a batohem na zádech bylo obtížné se do trubky vejít. Já zapomněla na svoji klaustrofobii a s klukama jsem prolézala i ty nejhubenější chodbičky.

Vynořili jsme se úplně někde jinde, tak jsem byla ráda, že se můžeme zas svolat pomocí telefonu. To jsme využili ještě několikrát, protože místní chodby podzemní i nadzemníjsou úžasně spletité. Díky vyfasovanému plánku jsme se vždycky všichni našli.

Kluci si podzemní chodby neskutečně užívali. Měli s sebou baterky (pokud zapomenete, dají se koupit v obchůdku se suvenýry), ale většinu chodeb chodili po tmě a dělali si to tak dobrodružnější.

Provazové cesty jsou často zakončené tobogány (některé končí i v podzemí). Krom toho jsou zpestřeny různým prolézáním nahoru a dolů a ani po celém dni to rozhodně není nuda.

Centrální hrad je vylepšený o drátěné chodbičky ve výšce. Ty máme nakoukané ze zoologických zahrad (třeba z výběhu pro nosály nebo lemury). Tak teď jsme v nich řádili my :)

Jsou tu i dvě lanové dráhy – jedna asi 30 cm nad zemí a druhá novější ve výšce okolo 160 cm. Přibyla i dráha, na které se jezdí na speciálních nafukovacích  kruzích a „sopka“ s klouzačkou, na kterou děti bavilo snad ještě více lézt nahoru než jezdit dolů.

Párkrát jsme si taky zařádili na obřích trampolínách, kterých tu mají několik. Ke konci jsme si pěkně zabloudili v bludišti, zhoupli se na velké houpačce (tentokrát už všichni) a úžasně vyřádění jsme těsně se zavíračkou odcházeli domů.

Cena 720 Kč  na to, co všechno areál nabízí mi přijde adekvátní. Ceny občerstvení jsou na standardní úrovin a s kluky jsme ocenili, že kromě smažených klasik a párku v rohlíku jeden stánek nabízel i pizzu (1/6 za 30 Kč).

Oproti minulé návštěvě jsme nešli na BVP, protože tam se cena zdvojnásobila a 200 Kč za osobuza 20 min. jízdy nám přišlo hodně.

Musím uznat, že za tři roky, kdy jsme tu nebyli, areál zas nabízí hromadu dalších atrakcí. A to jsme vzhledem k počasí ani nevyzkoušeli vodní část – tu si necháme na nějaký horký letní den.

Závěr – každý, kdo má děti ve věku 3 – 18 let by sem měl určitě zavítat, protože to rozhodně stojí za to a vyřádí se tu děti, ale i rodiče (ještě 4 dny po návštěvě mě přichůzi ze schodů pekelně bolí nohy, takže já to neodflákla :)

Zajímavá je i možnost pronajmout si některé z k tomu určených míst a uspořádat tady grilování nebo oslavu. Moji chlapíci však mají narozeniny v zimních měsících, a tak tato možnost padá. Pokud jste na tom stejně nebo preferujete vlastní zázemí a raději uspořádáte oslavu doma, můžete vyzkoušet připravené narozeninové oslavy. O zábavu ani při domácí oslavě nouze nebude.

‍

AKTUALIZACE - srpen 2020

Vypadl nám lákavý program, a tak jsme nechtěli děti zklamat a potřebovali jsme vybrat nějakou pořádnou náhradu. Volba padla na Mirákulum. Sice jsme tu byli už dvakrát, ale při návštěvě jednou ročně se atrakce rozhodně neomrzí. A hlavně jsme konečně chtěli vyzkoušet tolik vychvalovaný vodní svět, na který při našich předchozích dvou návštěvách nebylo počasí.

Cena opět navýšila – 200 Kč/ osoba, ale věděli jsme, že tu strávíme parádní den.

Začali jsme klasicky u velkých houpaček. Byli jsme tu hned na otvíračku, tak fronta ani nebyla moc velká. Pak jsme prolézali podzemí - kluci, jak už tu jsou potřetí, tak odmítali svítit baterkou a dělali si to (i nám) dobrodružnější i strašidelnější. Pak jsme je vypustili do hradu a my si dali pohov na lavičce. Jdeme s nimi většinou na všechny atrakce, ale u velkého hradu je to hlavně o „křeččích drátěných chodbičkách“, tak tady trochu stávkujeme a necháme je vyblbnout samotné.

Okolo poledního přišla ta pravá chvíle na návštěvu vodního světa. Kluci měli s sebou plavko-kraťasy, tak se převlékli a vrhli se na atrakce. Je tu spousty vodních kanálů a cestiček, kde jsou stavidla a různé zábrany, v jezírkách jsou speciální mechanismy na jejich otvírání či zavírání, děti mohou přečerpávat vodu pomocí Archimédových šroubů, speciálních kol či dalších pomůcek. Můžou blbnout pod vodopádem, vylévajících se kyblíků a nebo u náhodně vystříkávajích vodotrysků. Poslední zmíněné atrakce absolvovali jen kluci, protože my neměli věci na převlečení. Budování vodních cestiček jde i v kraťasech nebo sukni nad kolena, ale u kyblíků a vodotrysků je zmáčení totální.

Pak jsme zašli na jídlo do venkovní restaurace, kde měli i hotovky (okolo 110 – 130 Kč/jídlo). Po pozdním obědě si kluci zajezdili na pneumatikách, zalezli na nafukovací věži s klouzačkou a pak jsme přešli hned vedle k lanovému parku. Letos už ani jeden nepotřeboval a nechtěli jistit, i když jsou atrakce zavěšené ve výšce přes 160 cm nad zemí. Všechno sami zvládali a dokonce vyhecovali nás, ať jdeme také lézt. Láďa s provazovými atrakcemi neměl problém. Už kdysi byl v Lanovém parku Vávrovka (doporučujeme!!!), ale já se musela dost hecnout :).

Na závěr jsme si ještě zaskákali na trampolíně, prolezli opět místní nejdelší provazovou trasu a objevili jedno dříve neprozkoumané podzemí a vyrazili jsme domů. Kluci byli tak utahaní, že nám cestou v autě usnuli. Takže snad zas za rok ahoj, Mirákulum!