Na Národní muzeum mám z dětství hezké vzpomínky, a tak, když opadly ty šílené fronty po znovuotevření, jsme se rozhodli jej s dětmi navštívit. Fronta první lednový víkend byla cca na 40 minut.

Paní pokladní jsme se ptali na pracovní listy (byly jsme na ně zvyklí např. z výstavy Noemova archa z nové budovy a i z jiných muzeí), ale prý z ekologických důvodů bylo rozhodnuto je nedělat.

Uvnitř nás uvítaly krásné zrekonstruované prostory. K našemu velkému překvapení jsme se až tady dozvěděli, že „velryba“ tu teď není a přístupné jsou dvě výstavy –100 let Československa a 2 x 100. Chtěla jsem začít výstavou ke sto letům.

Byly tu ukázané zajímavé dokumenty i artefakty. Starší syn (9) se zvídavým zaujetím četl všechny popisky a o všechno se zajímal. I my jsme si doplnili vzdělání, ale ke konci už to bylo dlouhé. Mladšího syna (6) bylo dost těžké zabavit,  i když jsme se mu snažili úměrně věku část věcí objasnit. Zhoršoval to i fakt, že řada interaktivních tabulí a vychytávek už byla nefunkční.

Druhá výstava 2 x100 ukazovala průřez nejzajímavějšími exponáty z širokého spektra sbírek, které jsou v národním muzeu. Byly tu Stradivárky, notový zápis k Novosvětské symfonii, šperky, šaty významných osobností, meteority, vycpaná vzácná zvířata, tsanza, sargofág i „frčky“ Ferdinanda dEste ze dne, kdyna něj byl spáchán atentát. Tato výstava nás zaujala všechny. Bylo to zajímavé a pestré, až jsme trochu zalitovali, že jsme hlavní sílu a čas vyčerpali na předchozí výstavě.

Na závěr jsme si ještě prošli přístupný zbytek budovy a kochali se impozantními prostory. Celá naše návštěva v Národním muzeu splnila svůj účel. Příjemné sobotní odpoledne, kdy jsme se něco zajímavého dozvěděli a mohli jsme být i pyšní na to, že takovou nádhernou budovu máme u nás.