Řekli jsme si, že využijeme volna podzimních prázdnin a poznáme zas další kus naší krásné země. Tipů a přání bylo hodně. Už dlouho jsme se chtěli vydat do města rekordů, ale zároveň jsem někdy chtěla navštívit Terčino údolí u Nových Hradů, na které mám z dětství hezké vzpomínky. Jen mě vůbec nenapadlo, že by se tyto dvě lokality daly nějak rozumně spojit. Ale šlo to výborně. Základnu jsme měli ve městě s krásným historickým centrem - v Třeboni a odtud podnikali výlety.

1.den

Vyrazili jsme jako obvykle s mírným asi hodinovým zpožděním. Cesta byla celkem poklidná. Asi všichni vyrazili na prázdniny už večer nebo brzo ráno. V Pelhřimově jsme zaparkovali u Billy, skočili si koupit nějaké dobroty, protože ze sezení v autě nám vyhládlo :-), a vyrazili jsme na hlavní náměstí. V informacích jsme si koupili turistické vizitky a když jsme se ptali naprohlídku věže, tak prý zrovna za minutu začíná. Koupili jsme si vstupenku (dohromady 100 Kč) a pelášili k Bartolomějské věži. Paní dole ve věži nás jen varovala, že z bezpečnostních důvodů musíme už po 11:45 sestupovat z věže, abychom tam nebyli, když budou zvony odbíjet poledne.

Schodů je tuším 126 a mají tu i takový příběh pro menší děti, aby pro ně byla prohlídka zábavnější. Věž se nám líbila a pohled z ní na celé město stál za to. Zajímavý ale byl i pohled na zvony, pod kterými jsme procházeli a tak jsme si je prohléhli i ze spodu a z blízka. Zaujal nás hlavně znon Václav. Nahoře na věži je i zachovaná ukázka pokojíku posledního hlásného. Průvodkyně nám vyprávěla, že zrovna dneska se tam byla podívat 88letá paní, která se v pokojíku ve věži narodila.

Naší další zastávkou bylo Muzeum kuriozit a rekordů. Rodinné vstupné je 520 Kč a pán, který nám prodával lístky a seznamoval nás s historií muzea a exponáty, byl tak milý a zapálený pro muzeum, že si na jeho místě nedokážu představit nikoho lepšího. Muzeum jsme si prošli a se zájmem četli i cedulky vysvětlující exponáty. Je úžasné, kolik nadšených a šikovných lidí u nás existuje. Líbily se nám miniatury i naopak nepřirozené zvětšeniny, výrobky z různých netypických materiálů i vtip, se kterým je vše zařízeno a vystavováno.

V ceně vstupného je i Zahrada rekordů, kde jsou obří předměty i expozice Zlaté české ručičky, kde největší část zabírají různé předměty tvořené ze sirek – hudební nástroje, obrazy, vázy, modely raket aj. Výborná byla i miniaturní  Slovanská epopej, ke které byla na půjčení lupa. Tato zahrada s expozicí Zlaté české ručičky je asi 5 min chůze od Muzea kuriozit a jde se k ní nábřežím rekordů a kuriozit, kde jsou z celé republiky vybraná a na fotografiích ukázaná různá zajímavá místa. Bylo hezké, jak jsme s klukama vzpomínali, co všechno z uvedených už jsme navštívili. Musím nás pochválit - bylo toho celkem dost.

Kručelo už nám v břiše, a tak jsme vyzkoušeli místní burgerárnu Gábl Bistro. Je malinké, mají tu k posezení jen barový pult a čtyři barové židle. Burgery byly moc dobré a dokonce je i Hejlík umístil na svojí Gastro mapu (pro představu 4 x burger, 2 x velké hranolky a 2 x pití za 900 Kč).

Překvapilo nás, že krom hezkého historického centra je tu i hodně příjemně vypadajících pekáren a kavárniček.

Opustili jsme Pelhřimov a vydali se směr Třeboň. Cestou jsme ještě zastavili v Kamenici pod Lipou. Zámek byl sice zavřený (v tuto dobu mají už jen do 15:30), ale zahrada byla otevřená, a tak jsme vyrazili alespoň do zámecké zahrady, kde je památná lípa s odhadovaným stářím 700 – 900 let. I přesto, že je už hodně poškozená časem, nepřestává působit majestátně a i trochu tajemně a strašidelně, vzhledem ke své rozložitosti a větvím obrostlých mechem.

Pak už jsme jeli rovnou do Třeboně do Apartmánu Viva Třeboň, který jsme měli zamluvený. Jsou to pěkné, moderní, prostorné a čisté garsonky, kde je vše, co na naší mini dovče potřebujeme.

2.den

Ráno jsme si trochu zalenošili, a tak jsme se vyhrabali z apartmánu až na devátou. Čekal nás asi půl hodinový přejezd k Novým Hradům.  V Údolí 8 u kostela Panny Marie jsme nechali zaparkované auto. Hlavní bod programu bylo Terčino údolí a nezklamalo. Přiznávám, že jsme měli dokonalé počasí. Sice je konec podzimu, ale i tak bylo krásně teplo, svítilo sluníčko a všechny ty barvy stromů dokreslovaly příjemnou atmosféru.

Vydali jsme se klasickou cestou po naučné stezce. Mělo to být okolo 7 km. Kubi nemá moc rád chození, a tak jsme zvýšili morálku posádky polomáčenými sušenkami a hráli jsmehru „Kontakt“. Je to takové zábavnější hádání toho, co si jeden hráč myslí za slovo, a ostatní hádají jako tým.

Info tabule na trase jsou pěkně a přehledně dělané, a když vás nebaví číst celé texty, jsou tam vytučněné pasáže, které jsou stručnější, ale dozvíte se to podstatné. Cesta byla místy podmáčená, tak se hodilo mít pevné boty. I přes krásné počasí tu nebyly žádné davy. Občas jsme nějaké rodinky potkali, ale bylo to naopak celkem zpestření.

Václavovy lázničky asi ve třetině cesty standardně nabízí nějaké občerstvení, ale teď tu byla cedule, že je otevřeno jen pro hotelové hosty, tak je fajn mít vlastní zásoby.  Trasa byla moc hezky koncipovaná. Je dělaná jako okruh po stavbách či jejich zbytcích, hezkých úsecích řeky, krajinných průhledech, památných stromech a vrcholem je samozřejmě vodopád. Vše je doplněno hezkou přírodou kolem. Jak jsme se dozvěděli z informací na trase, tak vše bylo uměle budováno v duchu romantismu – jak stavby, tak krajinné prvky. Místo klasické říčky vznikla bystřina, k vodopádu je voda vedena náhonem a průhledy od staveb jsou pečlivě komponovány, ale to ani v nejmenším neubírá místu na kráse. U vodopádů jsme se vyfotili, u Cukštejnu jsme si vybalili naší obědovou svačinu a památný dub jsme zkusili obejmout. Naštěstí tu byla ještě jedna rodina a s dopomocí jejich holčičky se nám podařilo spojit ruce okolo úžasného stromového velikána. Jen tady mi kromě cedulky „památný strom“ informace chyběly. Celou trasu jsme v pohodě dokončili a rovnou se vydali k hradu.

Po pohodové procházce údolím nás trošku zaskočil strmý kopec k hradu, ale než Kubí stihnul frflat, byli jsme nahoře. Rovnou u hradní brány je cukrárna Kousek a jelikož mě už druhý den hodila mlsná, zastavili jsme se na dort (4 x dort a jedno latté, celkem 300 Kč). Dorty byly výborné.

Další (a poslední) prohlídka měla být v 15:30, což bylo až za 40 minut, a tak jsme mezitím zašli do městečka na náměstí a pak i ke kostelu.  U hradu nás fascinoval hradní příkop, což je největší suchý hradní příkop v Čechách. V pokladně jsme si koupili lístky na prohlídku (2 + 2 celkem 700 Kč i s prohlídkou příkopu a parkánu. Parkán a příkop by se možná dal vynechat, protože cena 80 Kč za dospělého je celkem dost, ale chlapíkům se příkop líbil a chtěli do něj). Prohlídka hradu samotného byla moc fajn. Měli jsme i štěstí, že jsme ve skupině byli jen my a pak historik umění se svým synem, který občas výklad paní průvodkyně hezky doplnil. Pak jsme se ještě chvíli prošli po okolí a vydali se na ubytování zpátky do Třeboně. Původně jsme měli v plánu vyrazit večer do města, ale nakonec jsme se jen nabaštili v apartmánu, a pak jsem všem četla výbornou knížku Kouzelné soboty od Miloše Kratochvíla a šli jsme spát, abychom byli čerství na zítřejší výlet.

3. den

Umluvili jsme Láďu, že když už jsme tady, byla by velká škoda nepodniknout cestu kolem Světa. Zvlášť, když je to asi jediná cesta kolem světa, kterou si kdy dopřejem. Nejprve se mu moc nechtělo, ale když i Kubí, který není zrovna příznivcem delších procházek prohlásil, že cestu kolem Světa dát musíme, tak se nechal přesvědčit.

Bydlíme přímo v Třeboni, a tak jsme protentokrát nechali auto v garážích. Jen ty starty máme čím dál pomalejší, a tak jsme se vyhrabali až okolo 9:30. Chtěli jsme vyrazit přímou cestou k rybníku, ale Láďa pro nás naplánoval zpestření v podobě vyhlídky u lázeňského domu Aurora (49.0017700N,14.7505853E - je vidět přes Seznam mapy). Je zpřístupněná zdarma každý den do 22.00 a výhled z ní je hezký.

Pak už jsme vyrazili na cestu okolo rybníku Svět po naučné stezce. Je na ní asi 16 zastavení a jsou dělaná zábavně i zajímavě zároveň, a tak jsem je všechny naší skvadře poctivě předčítala. Hned na začátku jsme se třeba dozvěděli, k čemu všemu se využívaly trávové „doutníky“. Podařilo se nám je najít, a tak si je kluci mohli hezky vyzkoušet.

Lidí bylo rozumně. Předcházelo nás pár skupinek (asi 5, protože se ke své škodě nezastavovaly u info cedulí). V protisměru jsme potkali podobně lidí, a to přitom bylo ukázkové počasí. Cesta byla místy podmáčená, ale s pevnýma botama se vše dalo bez problémů zvládnout. V sezóně jsou na trase asi tři občerstvení, ale teď koncem října bylo všechno zavřené, takže dostatečné zásoby s sebou. Na trase jsou lavičky na hezkých místech, takže není problém v klidu si u svačiny posedět. Cesta byla příjemná s hezkými výhledy na rybník. Jejím vyvrcholením byla impozantní stavba Schwarzenbergské hrobky. Prohlídka začala pár minut před tím, než jsme dorazili, a tak jsme nečekali na další a prohlédli si ji jen zvenčí.

Další plán dneška bylo poznání krás Třeboně. Vyrazili jsme na hlavní náměstí a zamířili do radniční věže (rodinné vstupné 100 Kč). Byl z ní hezký výhled  a moc se nám líbily i vystavené fotografie zdejší krajiny i pověsti, které se k Třeboni vážou. Pak jsme si prohlédli náměstí a chlapíci už dostávali hlad. V restauraci Beseda kousek od náměstí jsme vyzkoušeli místní specialitu kapří hranolky a pivo Regent. Další jídla na lístku už byla obvyklejší a výběr byl rozmanitý od svíčkové po pizzu, takže si bez problémů vybrali i kluci. Hospoda je příjemná a jídlo bylo moc dobré (pro představu celkem to stálo 1100 Kč). Nabaštění jsme prokroužili několikrát historické centrum včetně zámku a užívali si neskutečně malebné domky.

Když jsme se pokochali městem, napojili jsme se zpátky na naučnou stezku a dokončili jsme cestu kolem Světa. Viděli jsme tak i západ slunce a den jsme zakončili zas na vyhlídce, tentokrát za tmy.

U našeho apartmánu je prostranství s kašnou, tak si tam ještě kluci chvíli zablbnuli. Večer jsem jim přečetla další kus Kouzelných sobot a šlo se na kutě.

4. den

Dnešní plán byl Novohradské hory, a tak jsme si na apartmánu udělali k obědu zásobu toastů, a ještě jsme zašli do blízké pekárny pro sladké dobroty na cestu.  Cesta na místo startu (Hojná Voda parkoviště) trvala asi 40 minut, ale jelo se příjemně, a pořád bylo na co hezkého koukat. Byli jsme asi 10. parkující auto, a tak to dávalo tušit, že tohle místo bude oblíbené. Prvním naším cílem byla Kraví hora. Cesta byla jak z pohádky – prosluněný les a všude kolem nádherné balvany porostlé mechem. Šlo se moc hezky,  balvany se občas proměnily ve větší skalní útvary a lidí bylo rozumně. Nahoře na hoře :-) (953m) bylo lidí víc. Je tu rozhledna i krytý přístřešku s lavicemi. Vyšlápli jsme po kovových točitých schodech na rozhlednu a kochali se výhledem k nám i do Rakouska. Schodů kluci napočítali celkem 130 a pro toho, kdo má problémy s výškou, bych asi tuto rozhlednu nedoporučila. Díky kovové konstrukci působí sice bytelně, ale průhledy dolů při cestě po schodech nemusí každému dělat dobře. Svačinu z pekárny jsme si nechali až do poloviny kopce, kde byly hezké kameny na sezení a klid od ostatních lidí.

Trasa dál vedla přes Hojnou Vodu, kde jsme obdivovali nový zvon s hezkým citátem: „Obrať svou tvář ke slunci a všechny stíny zůstanou za tebou.“ I jsme si na něj zazvonili.

V dnešní cestě jsme spojili výšlap na obě blízké hory. Trasa tvoří takovou osmičku s křížením právě v Hojné Vodě. Druhý vrchol byla Vysoká (1034m). Cesta byla trochu strmější a bylo tu i o poznání méně lidí. Na skalní vyhlídce jsme poobědvali, pokochali se výhledem a vyrazili k vrcholu. Nebýt cedule, že stojíme na vrcholu, tak bychom ho asi minuli, ale bylo tu fajn. Cesta dolů byla pohodová a kluci vesele hopali přes kameny. Celá okružní trasa měla něco okolo 15km.

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v kostele v Dobré Vodě. Rozhodně stojí za to. Před kostelem je zajímavá i hezká skulptura a kostel je nádherný, impozantní a bohatě zdobený. Je zdarma přístupný a může se i úplně dovnitř. I přes tu nádheru působí velmi mile – u vchodu mají třeba deky, aby dětem při mši nebyla zima. Před kostelem je i kohout na načepování vody, a tak jsme si tu stylově v Dobré Vodě doplnili naše lahve od Dobré vody.

S malou zajížďkou jsme si ještě udělali výlet na tvrz Žumberk. Sice jsme dorazili až v 17 hod., což právě zavírali, ale my jsme ani neplánovali vnitřní prohlídku, a tak nám to nevadilo. Prohlédli jsme si celou tvrz pořádně zvenčí, nakoukli i do oken a viděli jsme expozici dobových nástrojů. Tvrz je obklopena zahradou, kde jsou různé dřevěné sochy a rybníkem se dvěma vodníky na břehu. Byla to moc fajn zastávka a v místním pivovaru jsme si ještě koupili pivo na večer (80 Kč za 1,5l 11° světlý ležák) a bylo výborné. Chlapíci i dneska krásně ťapali, ale podle toho, jak rychle usnuli, tak byli celkem utahaní.

5.den

Díky změně času jsme měli v noci hodinu k dobru, a tak jsme prvně vstávali i bez budíku. Udělala jsem snídani, kluci zatím skočili do blízké pekárny (má otevřeno i v neděli!) pro pečivo a dobroty na dnešní den. Sbalili jsme se a rozloučili s naším přechodným bydlištěm. Bylo nám tu fajn. Apartmán měl dost skříní a byl dostatečně prostorný. Parkování v garáži je fajn bonusem a je tu i sklepní kóje – snad prý na kola, ale tu jsme nevyužili.

Prvním dnešním zastavením byl klášter Borovany. Prohlídky jsou sice jen do září, ale porozhlédnout se tu zvenčí bylo taky moc fajn. Místo má příjemnou atmosféru a vypadá, že je tu takovým přirozeným centrem dění.

Dalším bodem programu bylo rodiště Jana Žižky. U Trocnova je zbudováno pamětní místo i s naučnou krátkou trasou. Jsou tu odhaleny základy zdí Žižkova rodného domu i pomník na místě jeho údajného narození. Velké mýtině pak dominuje velká socha vojevůdce a působí to skutečně impozantně.

Za rok a půl by měl být dokončen i archeopark, který je zatím ve výstavbě, takže myslím, že sem zas za nějaký čas zavítáme.

Máme rádi zoologické zahrady, a tak, když jsme v infocentru v Třeboni našli letáček na nedalekou zahradu Dvorec, bylo jasné, jak naši výpravu zakončíme.

ZOO Dvorec je nejjižněji položená ZOO v Česku. Rodinné vstupné je 440 Kč + 20 Kč parkovné. Svojí rozlohou i počtem zvířat patří mezi malé zahrady, ale ze všech zaměstnanců, které jsme tu potkali, sálala láska k jejich práci i ke zvířatům. Hned u vchodu nás přivítali krásní papoušci jak z pirátské lodi. Pak jsme pokračovali do části s terárii. Asi je to úctyhodná sbírka plazů a tolik druhů kober po hromadě jsem neviděla, ale to nejsou úplně naše nejoblíbenější zvířata. Každopádně určitě část s terárii navštivte, protože vzadu je klec s Kuandu (druh urzouna) a noční opicí Mirikin.

Jak je ZOO poměrně malá a měli jsme na ni dost času, tak bylo příjemné, že jsme si každé zvíře mohli pořádně užít. Dlouhý čas jsme strávili pozorováním lvů. Tolik lvů a lvic jsme snad nikde nezažili. A byli i aktivní – ne žádné rozvalené spící kožešiny, jak to často bývá. Tito občas vstali, prošli se, převalili a i zařvali tak, že jsme byli opravdu rádi za pevné mříže mezi námi.

Vyplatí se sledovat časy krmení, protože ošetřovatelé zvířat o nich umí moc hezky povídat. Vyslechli jsme si tak zajímavé povídání o šimpanzovi, šelmách i hrochovi. Jen šimpanze nám bylo líto, že je v kleci sám a nemá žádného parťáka. Viděli jsme tu i některá zvířata, která jsme jinde neviděli nebo ne tak dobře.

Rysa sice mají skorov každé ZOO, ale většinou z něj vidíme jen info cedulku :-). Tady byly hned dva krásní. Moc hezky jsme viděli i dikobrazy, kteří byli ve výběhu dokonce tři a předvedli i výhružné zachřestění. V krytém pavilonu jsme viděli africké cibetky (ty kafe nejedí), promyku, žanetky a surikaty na jejich zimovišti.

Moc se nám líbili zebry, watusi a velbloudi. Zajímavé, zvlášť s povídáním v rámci komentovaného krmení, byli i hyeny a psi hyenovití. Komentované krmení šelem probíhalo tak, že dva chlapíci měli naložené velké kolečko oškubanými kuřaty a šelmám je házeli přes plot. U každé klece řekli pár zajímavostí a na konci odpovídali i na další otázky k jejich svěřencům.

Návštěvou ZOO jsme tak hezky zakončili naši malou dovolenou na jih, ale bylo tu tak hezky, že se sem na Třeboňsko a do Novohradských hor rádi vrátíme. Novohradsko prý má dokonce největší počet památek na obyvatele a tak jsme určitě všechno nestihli.

Pokud byste si chtěli zpestřit prodloužený víkend či malou dovolenou i hrami, můžete vyzkoušet některou z Víkendových her. Jako jednorázová hra na výlety zas dobře poslouží Čertí stezka nebo Cesta dvojiček (jen pozor, u dvojiček je potřeba sudý počet hráčů).

Pokud můžete, vyrazte také za krásnými výlety a zážitky. Je potřeba si s dětmi maximálně užívat společný strávený čas než, nám vyrostou.

‍