Na Jičínsku mají rodiče chalupu, a tak výletů tu podnikáme víc, než v jiných lokalitách. Prvně jsme ale „letní“ chalupu navštívili v zimě, protože letošní jarňáky jsme nemohli na klasickou zimní dovolenou na horách s naší báječnou bandou. Ale i tak jsme si je užili a bylo výborné vidět klasická letní výletní místa zasněžená. Celý pobyt jsme si ještě zpestřili týdenní hrou Věštba, která je připravena tak, aby se dala hrát i v rámci úzkého rodinného kruhu, a tak i her jsme v rámci naší dovolené zažili plno.

Jako první jsme se vydali na zříceninu hradu Pařez u Prachovských skal. Prachajdy jsou krásná klasika, a tak ty už máme prochozené, ale tato nová trasa se vydařila.Vyhrabali jsme se celkem pozdě, takže zhruba 5 km okruh byl přiměřeně dlouhý. Po prozkoumání zříceniny jsme se vydali po ....... trase a užívali si výhledy na krásné skály. Na rozcestí U Pelíška jsme si dali sváču a pozorovali dva otužilce, jak vlezli do díry v ledu. Asi sem zajedeme i v létě, protože to koupání bych si taky ráda užila, jen v přijatelnějších teplotách. Kousek od rozcestí je Čajovna v oblacích, která má mít v letní sezóně otevřeno a posezení i prostředí okolo vypadalo moc lákavě.

Kousek trasy vede přes placený úsek – cca 500m. Mimo sezónu se dá projít prázdnými turnikety. V sezóně, pokud tedy nechcete navštíviti hlavní placenou část Prachovských skal, se dá tento úsek obejít po silnici. Podle naladění posádky si můžete vybrat ze dvou možných tras, jak se dostat zpátky do výchozího bodu. 

Druhý výlet jsem měla poznamenaný už z léta - Riegrovu stezku u Semil.

Měli jsme naplánovaný pěkný okroužek – nejprve podle řeky a pak horní trasou zpátkyk autu. Celkově to mělo být cca na tři hodiny, ale sníh a zejména led námt rasu zpestřil i zkomplikoval zároveň. Začátek podél vody byl plný hezkých výhledů na řeku i skály. V jednom úseku vedla cesta i po lávce přímo nad vodou při pravém okraji říčky. Pak stezka přestala řeku kopírovat a vedla více vzhůru. Už v placatějších úsecích jsme někde měli trochu problémy s klouzáním povrchu, ale se stoupáním se to začalo zhoršovat. Naštěstí jsme v protisměru potkali zkušenou skupinu výletníků, kteří nám poradili, že pokud nemáme nesmeky, je nejlepší dát si na boty ponožky a ovázat je provázky, že to pak mnohem méně klouže. Náhradní ponožky jsme s sebou neměli, ale obyčejné vlněné rukavice ano, a tak jsme je takto navázali na boty. Já měla boty s nejméně klouzavou podrážkou a neměli jsme dostatek rukavic, a tak mi Láďa alespoň boty omotal provázkem a ve spodní části udělal uzlíky a vydali jsme se na cestu. Zpočátku jsem si říkala, že jsme to trošku přehnali a že jdeme s kanónem na vrabce, ale pak jsem na hodně úsecích byla za naše vytúněné botky ráda, protože místy to byla jedna velká ledovka. Odměnou za horší schůdnost nám byly úžasná ledopády! Kluci byli nadšení, že to není obyčejná vycházka a překonávání ledových úseků brali jako vítané dobrodružné zpestření.

Na zpáteční cestu jsme zvolili horní část trasy. Jednak máme raději okruhy, a pak, i když spodní trasa byla na výhledy zajímavější, jsme raději šli bezpečnější a méně kluzkou variantou.  I tato trasa po modré a žlutév šak byla moc fajn a odměnila se nám pohledem na zapadající slunce u zříceniny Myší skály. Konkrétně naše trasa vypadala takto.

Další den jsme vyrazili k Novopackým vodopádům, které nám doporučili milí starší turisté z včerejšího dne. Výlet to byl kratší, ale také moc fajn.  Kousek po lesní pěšině začíná park Sýkornice. Podle naučné cedule  tu má být hodně druhů sýkorek a i dalších rostlin a živočichů. V pramenu Elixír života, který nás uvítal hned na začátku Sýkornice, jsme se pro jistotu napili a i načepovali trochu do zásoby.

Cesta k vodopádům je značená dřevěnými ukazateli, a tak jsme hezky trefili k malému (4m) i velkému (8m) vodopádu. U Velkého vodopádu nás trošku zklamalo, že už to  není ten nádherný ledopád, co nám včera ukazovali na fotce, ale impozantní torzo z něj ještě zbylo a zas jsme se mohli dostat bezpečně a bez rizika pádu až k němu. Pokud si budete výlet k vodopádu plánovat, zkontrolujte stavy vody, aby se vám vodopád mohl předvést v plné kráse. Pokud se chcete vydat po naší trase, tak tudy.

Výlet na Valdštejn byl krom krásných výhledů na skály zajímavý i střídáním krásného teplého jara a zimy, která se ještě nechce vzdát své vlády. Vyráželi jsme od Lázní Sedmihorky a cestou jsme narazili i na několik pramenů (Antonínův, Barbořin, Felixův a další). Některá údolí byla pod sněhem a cesty kompletně zledovatěné, při výšlapu výše do skal se mezi koruny stromů i skály dralo slunce a vše krásně hřálo. Valdštejn je v zimním období zavřený (v ůlétě stojí za návštěvu), ale bufet byl otevřený, a tak jsme si koupili dobrotu, v automatu si kluci přáli pamětní minci a vydali jsme se na další část okruhu, kde byly i výborné vyhlídky do okolí.

‍