Na tábory jsem jezdila léta jako dítě, praktikantka i vedoucí a byla to vždy nejlepší část prázdnin. A tak, když vznikla shoda okolností, že na příměstský tábor kousek od nás, nemohli sehnat lektorku a já v té době měla být jen sama s mladším synem, řekla jsem si, že to zkusíme.

Bylo to náročnější, protože věkové rozpětí 5 – 12 let není úplně optimální, ale zvládli jsme to a všechny děti byly spokojené. Takže od teď, když mi někdo bude tvrdit, že děti nad třetí třídu bez technologií nevydrží, tak už se nedám :). Jde to, jen je to náročnější a chce to více přemýšlet, čím a jak je zaujmout. Mít připravenu zásobu her, improvizovat podle situace, kombinovat hry na vyřádění a klidové a mít nějakou linku, která se tematicky potáhne celým táborem.

Do příprav jsem naskočila, až když bylo téma dané, a tak bylo pozdě uplatnit některou z týdenních her. I když zrovna pro tento účel jsou ideální. Ale plnění bobříků dokáže zaujmout i v dnešní době. A protože kus foglarovského já nechtělo dělat kompromisy a dávat klasické bobříky jen tak, vymyslela jsem bobříky alternativní.

Jako odměna byl vždy diplom s názvem příslušného bobříka a knoflík z moduritu v jedné z pěti barev. Bobříci byli tito:

Bobřík trpělivosti

Bobřík šikovnosti

Bobřík šifrování

Bobřík porozumění zvířecím kamarádům

Bobřík detektivní

Každý den si tak děti odnesly kromě zážitků z her i knoflík s diplomem.

Kromě bobříků jsme vzhledem k počasí hráli různé hry s vodou, třeba všichni proti všem, kdy si každý dal na hlavu kelímek s vodou a nesměl ho držet. Soupeř se vyřazoval tak, že jste do něj jemně šťouchli, aby se mu voda vylila, ale ta vaše musela zůstat nevylitá. Nebo jsme plnili štafetově kýbl s vodou, dělali co nejdelší vodní čáru či „lovili perly“ v podobě skleněných kamínků.

Velký úspěch měla Bojovka chytrého rodiče, což je alternativa šipkované, kterou není třeba dopředu připravovat a těm nejstarším jsem na poslední den dala Agentskou únikovku.

A jak to dopadlo? Děti chtěly odcházet co nejpozději, aby si mohly hrát co nejdéle. Rodiče byli spokojení, že se dětem na příměstskáči líbí, i když to většina z nich bere jako nouzovou variantu, když není děti kde jinde udat. A my byli utahaní, ale šťastní, že všechno dobře dopadlo a děti budou mít hezké vzpomínky.

A pokud chcete, aby v dětech nadšení a  touha po hrách a poznání vydržela i přes školní rok, přihlašte je na „Cestu kolem světa“. Je to celoroční hra na doma, kdy na základě dobrodružného příběhu děti plní různé úkoly spojené s příběhem a právě navštívenou zemí. Dozví se spoustu zajímavostí a snadno si zapamatují informace o zemích, protože třeba v Egyptě budou sestavovat vodní hodiny, ve Španělsku luštit šifru, v Indonésii vyrábět stínové loutky, v Mexiku hrát aztécké člověče nezlob se a spousty dalšího.

‍

Tak zas třeba někdy příště ...