Na zdejší okolí už jsme měli dlouho spadeno, a tak, když ve škole Luki dostal ředitelské volno, vyrazili jsme vstříc krásám jižní Moravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou turistickou lokalitu, ubytování jsme měli předem zamluvené. Vybrala jsem ubytování v obci Hlohovec, která je akorát mezi Valticemi a Lednicí, a tak je nejlepším místem pro výlety po okolí všemi směry. Vyzkoušeli jsme a můžu s klidným svědomím doporučit ubytování Apartmány Za Humnama. Majitelé jsou milí a pohodoví, ubytování hezké a příjemné.

‍

Aqualand Moravia

První den lilo jak z konve a vyjasnit se mělo až odpoledne, a tak jsme za velkého jásotu našich chlapíků vyrazili do Aqualand Moravia. Cena vstupného je sice závratná – 1 650 Kč za rodinnou vstupenku ve všední dny (o víkendu ještě o 300 Kč více), ale byli jsme rádi, že jsme koupili celodenní, protože i po osmi hodinách byl problém kluky dostat domů. Pokud můžete výlet do aquaparku naplánovat více dopředu, vyplatí se nakoupit vstupenky přes internet. 

Po prozkoumání všech vnitřních bazénů a atrakcí v hlavní části (různé trysky, bublinky, divoká řeka, malé podkovy na tvoření vln) jsme se vydali do sekce Adrenalinum, kde to bylo teprve pro kluky super. Lukimu (9 let) se splnil jeho sen vyzkoušet nějaké černé tobogány (nejvyšší obtížnosti), Kubí (6 let) si vystačil s červenými, protože i těch tu byla hromada. Tobogány jsou kromě značení obtížnosti odlišeny i výškou minimální výškou dítěte. Nejčastější hranice je 120 cm - to má už i Kuba, takže mohl na všechny tobogány, které ho lákaly. Další hranicí je 140 cm, kterou je limitována většina černých tobogánů. Jen megaprudká vnitřní skluzavka (Kamikadze) je až od 160 cm, takže tu jsme nezkusili – naštěstí :).

Lukáš nás přemluvil na všechny „černé tobogánové hnusy“, z nichž nejhorší je asi U-rampa. Na fotkách vypadá ještě celkem milosrdně, ale při jejím sjíždění mi pár neslušných slov vyklouzlo.

Všechny vnitřní tobogány kromě divoké řeky a Magic hole se sjíždějí na dvoj či troj „raftech“, takže buď necháte děti jezdit spolu, pokud už jsou dostatečně velké, nebo se připravte na pořádnou nálož řádění a pak schodů nahoru :).

Od tobogánů se nám kluky podařilo dostat jen za příslib oběda. V restauraci bylo kromě klasických hranolek i dost normálních jídel na výběr, a tak jsme rozhoupané žaludky zklidnili noky se špenátem, řízkem a haluškama. Za tři velká jídla a jedno pití jsme dali celkem 670 Kč. U bazénu i v Adrenalinu jsou pítka s vodou, takže pitný režim můžete pořešit takto. 

Po obědě jsme si chvíli odpočali ve vnitřních bazénech a pak vyzkoušeli i venkovní část s termálními bazény. Ještě chvíli jsme vydrželi naléhání, ale pak se zas muselo do Adrenalia, které je svými 6 tobogány, 6 skluzavkami a U-rampou totálně nadchlo.

‍

Cyklovýlet , 50km, malé převýšení, trasy převážně mimo silnice

Tři Grácie, Nový Dvůr, Apollonův chrám, Břeclav, Pohansko, hraniční přechod, hraniční cesta, Františkův rybník, Valtice – Valtické vinné trhy, Dianin chrám (Randez-vous), Kaple svatého Huberta, Hraniční zámeček (detail trasy).

Druhý den se počasí umoudřilo, a tak jsme mohli podle původního plánu vyrazit na cyklovýlet po Lichtenštejnských památkách. Protože nebylo jasné, jak bude další dny, zvolili jsme rovnou nejdelší trasu. Trasy byly vždy okruhy přímo z Hlohovce.

První významnější zastávkou byly Tři Grácie, které nás nadchly. Uprostřed stromů na lesní cestě se jen tak z ničeho nic zjeví taková nádhera – bělostná půlkruhová stavba se sloupy v antickém stylu a uprostřed sousoší Tři Grácie.  Zírali jsme na ně všichni s otevřenou pusou a ne jen proto, že jsou to krásné ženy. Prostě taková nádhera se jen tak nevidí, a tady je to jen tak mezi stromy.

Pokračovali jsme dál okolo Nového Dvora. Ten nás na první pohled nijak neupoutal, tak jsme jen projeli okolo. Další krásnou zastávkou byl Apollonův chrám na břehu rybníka, který je umístěn naproti Hraničnímu zámečku. Zašli jsme i nahoru na vyhlídkovou střechu (asi 110 Kč celkem) a výhled byl hezký, i když hodně foukalo.  

Po lesních i polních cestách jsme dojeli do Břeclavi, kde jsme v bistru Cyklosféra přečkali přeháňku a rovnou i poobědvali. Domácí klobása byla moc dobrá, ale nevěřte obsluze, že je dětská – nepálivá.

Další přeháňku jsme přečkali kousek od náměstí v průjezdu a pak už jsme uličkami přijeli k řece. Podél Dyje se jelo krásně. Pokračovali jsme oborou až k dalšímu skvostu – loveckému zámečku Pohansko.

Lesem a poli jsme dojeli až k hranici s Rakouskem. Tahle část cesty byla delší a únavnější, zvláště díky silnému protivětru. Ale odměnou nám byly Valtice, které krom klasických památek architektonických (zámek, kostel) i vinných (Salon vín a Vinnařské pohotovosti ) zpestřili návštěvu Valtickými vinnými trhy.

Cestu do Hlohovce jsme zvolili přes Dianin chrám (Randez-vous). Kdo to nezná, tak jen těžko věří, že uprostřed lesů stojí "vítězný oblouk". Lichtenštejnové mě svými stavbami v krajině opravdu dostali. A jako úplná perlička na závěr se o kus dál po lesní cestě před námi zjevila další nádherná stavba v podobě Kaple svatého Huberta.

Když jsme dojeli až téměř k našemu ubytování, prozradil nám můj drahý muž, že nám chybí necelé 2 km abychom měli zdoláno 50 km za den. A tak jsme se nechali hecnout a zajeli ještě k nedalekému Hraničnímu zámečku. Kluci (a přiznávám, že i já) jsme si tak udělali životní rekord v ujetých km.

‍

Cyklovýlet a prohlídka Lednického areálu, 28km, převýšení minimální, většinou mimo silnice

Hraniční zámeček, Rybniční zámeček, cesta okolo tří rybníků, vyhlídková věž, Lázeňská kolonáda v Lednici, Lednický zámek a zahrady, Minaret, Lovecký zámeček, Janův hrad (detail trasy).

Další den byl hlavním bodem programu Lednický zámek se zahradami. Vyrazili jsme okolo Hraničního zámečku podél rybníků s naučnou stezkou.

První zastávkou byl Rybniční zámeček. Zas krásná a dobře zachovalá stavba.

Pokračovali jsme dál podél rybníků a pohodovými cestami jsme dorazili až k vyhlídkové věži. Sice působila směšně malinká, ale vyšli jsme nahoru a zjistili, že i těch pár metrů výhledu pomůže.

Pokračovali jsme cyklostezkou až k Lednické kolonádě, kde jsme si dali dobrou zmrzlinu. Na kolonádě je nutné kolo vést, stejně jako v celém areálu zámeckých zahrad.

Přejeli jsme k zámku, zkontrolovali vývoj deště na radaru a podle toho nakoupili lístky na prohlídku na I. okruh (530 Kč/ rodinná vstupenka). Kola jsme nechali ve stojánku hned u zámku a na lavičce pohledem do krásných zahrad jsme si dali baštu z vlastních zásob. Prohlédli jsme si nádheru zámeckých budov zvenčí a připlacení WC pochopili, proč spousta turistů využívá živý plot k jinému účelu, než ke kterému byl určen :(.

Ve 13.30 začala naše prohlídka. Průvodkyně byla milá, interiéry moc pěkné, ale prohlídka by mohla klidně být delší. Trvala asi 40 – 45 min a i kluci by klidně zvládli delší výklad i více místností. Asi je to způsobeno tím, že je zámek rozdělen na celkem čtyři různé prohlídkové okruhy.

Kola jsme nechali u zámku a vydali jsme se zámeckými zahradami k Minaretu. V zahradách nás krom krásných vzrostlých a stromů zaujali hlavně vodní ptáci. Cestou na cedulích naučné stezky jsme si je i s obrázky prohlédli a spoustu z nich jsme tady viděli i naživo. Pokud je k naučné ceduli daleko, tak hezky jsou ptáci zobrazeni a popsáni třeba zde nebo tady. Měli jsme s sebou i malý kapesní dalekohled, který naše přírodovědné touhy po pozorování vylepšil.  

Před výstupem na Minaret jsme se napřed v občerstvení posilnili. Já vím, že párky a hranolky nejsou zrovna příkladem vyváženého jídelníčku, ale vzhledem k plánovaným 302 schodům jsme potřebovali zvednout týmu morálku :). 

Cesta schodištěm Minaretu až na vrchol je naštěstí přerušena dvěma ochozy, a tak je při krásných výhledech čas na vydýchání. Jen neprůhledné vysoké zábradlí končilo klukům ve výši hlaviček, a tak vyhlídky ze spodních ochozů je nebavily.

Za to nejvyšší vyhlídka se subtilním zábradlím poskytovala výhledy dokonalé, ale pro slabší povahy bych je označila jako velmi „vzdušné“ (slovníkem z ferrat).

Výhledy byly krásné a mravenčení v břiše z tenkého zábradlí ve výšce 60m také zajímavé, a tak jsme si za  210Kč vstupného užili dost :). 

U zámku jsme si vyzvedli kola a pokračovali po plánované trase. Další památkou byl Lovecký zámeček, který je v rámci vší té nádhery spíše obyčejný, a tak jsem se pak zpětně ptala, jestli Loveckým zámečkem mysleli ten barák s parožím.

O to víc mě nadchnul Janův hrad. Na prohlídku bylo sice už pozdě, ale i z venku je moc pěkný. Tak jsem si před ním udělali malý piknik, prohlédli jej ze všech stran a podél Dyje se vydali zpátky na ubytování. 

Cestou jsme viděli i přítok Staré Dyje, pár rybářů a hlavně krásně zblízka čápy a srnky. Okolo Hraničního zámečku jsme se vrátili na příjemné ubytování Za Humnama.

(Pokud se budete držet naší trasy, tak v bodě 18 nevedla cesta, tak jak jsme si ji naplánovali na mapě, ale bylo potřeba dojet na konec, pak doleva, držet se vlevo a pak spojila ses původně plánovanou trasou.)

Cyklovýlet půldenní – 22km, trošku kopce, tentokrát trochu více silnic

Rybník Nesyt s ptačí vyhlídkou, Kolonáda na Reistně, Valtice (detail trasy).

Od Hraničního zámečku, jsme tentokrát vyrazili na opačnou stranu. Jeli jsme podél malých rybníků, kde díky pošmournému počasí bylo neuvěřitelně živo. Volavky se nám předváděly v plné parádě a žáby spustily koncert, že v takové intenzitě jsme je nikde jinde neslyšeli. 

U malého rybníčku pod hrází Nesytu jsme dokonce pozorovali několik ptáků vzácného kvakoše nočního. Pak jsme pokračovali okolo největšího moravského rybníku Nesyt s ptačí vyhlídkou. Díky naučné tabuli i přítomnosti jednoho ornitologa jsme i některé z ptačích obyvatel poznali – krom všudypřítomných volavek třeba i chřástaly a motáky.

Pak terén začal být více zvlněný a po prašných i asfaltových cestách jsme dojeli až ke Kolonáděna Reistně. Míjeli jsme i Muzeum železné opony, ale vzhledem k omezenému času jsme do něj nešli.

Kolonáda nezklamala očekávání a vypadá opravdu impozantně. Vyšli jsme i nahoru na ochoz (100 Kč/rodina), ale vzhledem k tomu, že sama kolonáda je umístěna na kopci, tak pěkný výhled je i pod kolonádou.

Do Valtic už cesta vedla s kopce, a tak to šlo rychle. Původně jsme měli v plánu oběd ve Valtické rychtě, ale měli plno a podle radaru počasí nevypadalo úplně příznivě, a tak jsme sedli na kola a vyrazili kratší cestou zpátky k autu do Hlohovce, kde jsme ještě nakoupili výbornou Pálavu u místního vinaře.

Pokud čekáte nějaké hry od myšáka, tak vás zklamu. Prostě buďte s dětmi co nejvíce, užívejte si společně strávený čas a program zkuste udělat tak, aby bavil je i vás.

I když jednu malou radu bych měla – schovejte si vstupenky, napište na ně, jak se vám na daném místě líbilo a dejte si je do vlastní sklenice plné vzpomínek.