Ráno jsme vyrazili dřív, abychom stihli naplánovaný program. Jako první byla na pořadu elektrárna. Mají prohlídky od 10 a od 14 hodin a my jeli hned na tu první. Přijeli jsme asi v 9:15, a tak jsme nejprve zašli do části, kde je prohlídka dělaná na samostatné prozkoumání. Díky interaktivním exponátům, které nám ukázaly, jak funguje malá větrná elektrárna, fotovoltalické panely na domě  nebo elektrárna na mořské vlny, se kluci výborně zabavili až do komentované prohlídky.

Komentovaná prohlídka začala krátkým videem a pak pokračovala s milou průvodkyní. Byla zajímavá, akorát dlouhá a v rámci letní soutěže si kluci vyhráli i plyšáčky, takže nadšení bylo veliké. Milé bylo i to, že vše bylo v rámci ČEZ propagace zdarma.

Z elektrárny jsme odjížděli něco po 11 hod. A vyrazili jsme rovnou do parku Na Větvi, který je nedaleko. Inzerují to jako lanový park, ale je to spíš síťový park :-). Výhoda je, že je vhodný i pro menší děti, protože díky sítím, které jsou všude, nemůže ani prťous nikde propadnout. S malými dětmi tam občas byli rodiče, protože bludiště je to opravdu velké, ale většina dětí tam byla samostatně.

Vstupné se dá koupit ve dvou variantách. Buď jednorázový vstup, který není časově omezený a může se řádit libovolně dlouho, ale jakmile se sjede obřím tobogánem, tak tím to končí, a nebo celodenní vstupné, kde se dá řádit až do omrzení i s přestávkami. U našich chlapíků to byly asi 3 hodiny, kdy řádili a chodili se k nám občerstvovat, ale vydrželi by i déle, kdybychom je nevyhnali. Spolučekající  babičko-dědečkovský dozor na vedlejší lavičce koupil svým dětem jednorázové vstupné, ale pak se dalo férově jen doplatit na celodenní, když děti ještě neměli dost.  

I na čekající rodiče a prarodiče je tu myšleno a jsou tu lavičky i občerstvení. Skrz sítě je i celkem vidět, a tak se dají svěřené děti i zkontrolovat a spočítat :-)

Síťové bludiště je v několika patrech (asi třech) a je zakončené obřím tobogánem. Klukům se tam občas zadrhávaly nohy, takže asi je to spíš  počítáno na pomalejší jízdu menších. U našich dětí byly v oblibě hlavně obří síťové trampolíny a  lanové překážky. Kdo skluzavky a tobogány nemá rád, dá se i jen sejít po schodišti, ale děti to moc nevyužívaly.

Klukům se tu moc líbilo, ale když jsem je nechala porovnat lanové centrum Ostružno s tímto, tak Ostružno u nich vedlo. Možná že tam se se sedáky a v helmách cítili víc dobrodružně a že bylo třeba něco dokázat a překonat. Tady se ale zas víc vyřádili, takže každé má svoje přednosti.

A jak dál zabavit děti? Zkuste inspiraci v dalších námi vyzkoušených aktivitách, nebo dětem připravte hledačku pokladů – ta má vždycky úspěch!

‍